Bufáč v Benešově (napsal Tom)
Kousek od hotelu Pošta je bufáč, kam se chodím cestou k internetové kavárně nasnídat. Budova je jakousi historickou ikonou, strategicky umístěnou dvacet metrů pod Masarykovým náměstím, kde se povětšinou scházejí "déčka" a "žlutí". Nedaleko od bufáče, kde se hostí většinou na stojáka, je totiž vietnamská tržnice, a stejně tak vzdálen je domov důchodců. Proto je zcela pochopitelné, že klientela sestává z tohoto výběru.
Skutečnost, že nezapadám do sociálního profilu konzumentů bufetu, mě nechává zcela chladným, a s grifem barona si objednávám guláš se šesti. Připadám si jako Donald Trump, neboť jediným znakem "déček" a "žlutých" je, že po ránu konzumují pouze polévku, a já si dávám hotovku dávno předtím, než se nastěhují "kravaťáci" - další specifická skupina, která má dostatečný finanční obnos, aby si mohli objednat něco kulantnějšího, než polévku nevalné chuti, třeba plíčky na smetaně, ty teď v manažerských postech frčí.
Déčka jsou důchodci a chodí krátce po žluťasích. Žlutí jsou vietnamci a polívkují krátce po osmé. Nedojedenou polévku z důvodu časového presu (otvírají stánky s levnou bižu) přenechávají důchodcům, a tento kolorit probíhá denodenně s pravidelností šikmookého hodináře celý týden.